můj deníček

Poslední

29. srpna 2014 v 8:58 | Rena
Už se to blíží. Další promarněný rok života.
Ale o tom nechci mluvit :)

https://31.media.tumblr.com/fd455a826cf5b674893d8a7f9bb43867/tumblr_n8nz2s2Nsp1rggk51o5_r1_500.gif

Hello Stonehenge.
Chtěla jsem už hrozně dlouho napsat článek a měla jsem k tomu už spoustu příležitostí, ale až teď jsem se k tomu konečně dostala.

No, důležité je, že se mi pokazil notebook, když jsem byla v Chorvatsku a tak tedy asi dlouho nepřidám další článek. (ne, že bych teď přidávala nějak často :D (ne, že by se mi to tak líbilo)

Každopádně, budu se stejně snažit občas se k tomu blogu dostat. Dokonce přemýšlím, že si založím úplně nový blog. Už třetí. Protože nový blog, nový začátek... a tak, však víte. Tady z tohoto se postupem času stal obyčejný deník a to bych chtěla změnit. Chtěla bych si založit blog, kde budu psát i něco jiného, třeba recenze, nebo jiný články na nějaké téma. Vím, že by mě to bavilo, problémy jsou jenom tři: - nedostatek času
- absence notebooku
- neschopnost se odpoutat od starého (blogu).
Ale možná to v září přece jenom udělám.
A víte co? Já to udělám!
Založím si nový blog. V září. A uvidíme, třeba to s ním dopadne stejně a já už si nikdy další zakládat nebudu. A nebo to zvládnu a budu ho mít ráda. Protože v tomhle už se nějak nevyznám a nelíbí se mi směr, kterým se ubírá.

Tak, to je vše, co jsem asi chtěla říct. Tento blog mi vydžel dva a půl roku, což je stejně úžasné. Ale možná je čas posunout se zase dál. :j

Tak zatím. (jdu se dívat na classic a užít si u toho poslední chvilky svobody (dneska v noci se mi stejně zdálo, že jsem ve vězení, prý jsem někoho zase zabila (ale bylo fakt příšerný vězení)))
R.R.L.C.T.G.

https://31.media.tumblr.com/93a1d4c719f155daa1dd243a13e28a06/tumblr_n9cqeutGmV1sr4hg4o10_250.gif

Ps. Tak se právě dívám, že můj starý, úplně první blog vydržel taky skoro tři roky. Možná na tom vážně něco bude.
Ps.2 Mám trochu dvanáctýdoctormánii, takže... tak. (už jsem ten první díl viděla asi pětkrát, on je tak úžasný (tak dost))

Život je změna, změna je život, změna je...cože?

8. srpna 2014 v 13:16 | Rena
Zdravím!
(nějak jsem si ten pozdrav oblíbila)

https://31.media.tumblr.com/520ca21b586f117227fd6ff95c9eb3aa/tumblr_mg82ldkUXR1qfe06vo13_r1_250.gif

Dneska je srpen,
Není to hrozný, jak ten čas ubíhá?


Ubíhá a ubíhá, ale mě se stejně nic neděje. A nebo jo?

  • Například jsem byla v Chorvatsku a tam přečetla 9 knih. Třeba The Cuckoo's Calling, což byla za poslední dobu jedna z nejlepších knih, co jsem četla a taky nesmím nezmínit The Graveyard Book, kterou teď cpu úplně všem ve svém okolí. Ne, vážně, to si prostě musíte přečíst. Je to úžasný...
  • Taky jsem si vypěstovala závislost na Chai latte. Nedokážu říct, jestli to chutná víc jako čaj, nebo káva, nebo ochucené mléko, ale je to výborný a drahý (velký kelímek stojí 70 korun, malý 60, ale malý si nikdy nedávejte, protože je opravdu miniaturní a nestojí to za to)
  • A pokud žijete v Brně, najedete to v Ementálu. Kdyby náhodou. Ráda dělám reklamy :D
  • Zítra jedeme na Chatrč.
  • A pokazil se mi notebook, už úplně navěky, asi. Budu se teď snažit šetřit na nový :J
A to by bylo asi všechno, zatím. Já vím, velmi dlouhý článek :D No a co.
Jo, ještě vlastně! Chtěla jsem sem dát jedno video, ani nevím proč. Tak tady je.


(ano, pořád jsem ještě neviděla druhou sérii a zatím to ani neplánuju)

Chtěla jsem ještě něco napsat k nadpisu článku, ale nějak nemůžu.

Tak zatím.
R.R.L.C.T.G.
(mám nového manžela :3)
https://38.media.tumblr.com/1be61dff8e59efd6574bbc76cba58268/tumblr_mg82ldkUXR1qfe06vo16_r2_250.gif

Bylo nebylo.

6. července 2014 v 11:14 | Rena
Existoval jeden člověk, který se rozhodl napsat článek o ničem.

Zase bydlím u babičky, což přináší spoustu věcí:
  • Skoro vůbec nejede internet, takže nemůžu stahovat. Tím pádem se můžu v Chorvatsku dívat jen na pár dílů classic, které jsem stihla postahovat ještě v domě -_-
  • Ale to nevadí, aspoň budu číst. Hodně číst.
  • Všude se tu line hudba. V noci se někdo ve vedlejším bytě rozhodl naučit na klavír, celkem se za ty hodiny zlepšoval. A hrál vážně celou noc. Děsivé a nespavé pro nás oba.
  • A teď tady šíleně hučí rádio. To bude asi odplata sousedům za ten klavír :D
  • Naučila jsem se, že jsou lidi nechutně předvídatelní.
  • A vážně bych chtěla psát nějaké inteligentní články.
  • Chtělo by to nový začátek, novou inspiraci, možná nový blog? Já vážně nevím. Co mě vážně tady k tomuto, s tou hroznou adresou? :D A taky se říká, do třetice všeho dobrého, byl by to můj třetí hlavní blog.
  • A už jsem u třetího Doctora. Je úžasnej a roztomilej a Liz mám taky hrozně ráda. Taková skvělá změna po Zoe, na kterou jsem si dlooooouho zvykala. Ale stejně mám pocit, že mého nejmilejšího druhého už nikdo nepřekoná, takový chudáčíček, aaaaaaaa, tak dost.
  • Moje předsevzetí o čtyřech jazycích se nějak nedaří, neučím se ani angličtinu :D
  • Zato teď píšu jeden pohled za druhým. (občas dopis teda)
  • Je to totiž jediná normální činnost, kteoru teď dělám. A nutí mě to chodit na poštu.
  • Ano, vážně teď o prázninách chodím ven jen kvůli tomu, abych šla na poštu :D No a co? Nemám ráda lidi a oni mě nenávidí.
  • Ale vážně.
  • Když někomu napíšu, tak mě hned odbyde slovy "Ono to přejde." nebo něco takovýho a pak mě ignoruje. Ale co přejde? Můj zájem o kontakt s člověkem? Nebo jeho zájem-nezájem? Já nevím. Nesnáším takový lidi a stejně jim za chvilku zase napíšu. Asi je prostě potřebuju, nebo co. Ale teď se celkem držím a nepíšu nikomu, schválně, jak dlouho to ještě zvládnu :D
  • Takže teď nemám nikoho :3
  • Ještě si teda občas píšu s tím jedním jistým člověkem. No, občas: skoro každej den, nebo obden. Je to jediný kontakt s lidstvem, který mám, pokud zrovna nejdu na poštu.
  • Jéé, teď to rádio hraje úplně skvělou písničku. Aaaaaaaaaaaaaaaaaa. Já ji miluju. (a tohle většinou u žádný písničky nedělám)
  • Protože jsem přišla na to, že nemám žádný hudební vkus. Každý má nějaký. Ať už je dobrý, nebo špatný, pořád ho má, ale já ne. Poslouchám všechno a je to docela děsivý.
  • A teď se směju. To musím zapsat, protože je to skvělý.

Tak jo, to by bylo snad pro červenec všechno, zatím.
Pojedeme do Chorvatska, už za týden.
Budou to velmi těžké dva týdny v mém životě. (co je to zas za slovosled? :D)
JÁ TAM NECHCI.

Tak tedy zatím a mějte se hezky a neumírejte.
(Na to, jak lidi nesnáším, s nimi mám celkem soucit, to je divný)
Prostě neumírejte. :)

Jo a taky jsem zjistila, že jsem se měla narodit v roce 1922. Ale vážně. To je můj rok, cítím to.
(Ha, tak si teď o tom roce něco zjišťuju a najednou vidím, že byla založena BBC. To je náhoda. :O A osud. A potvrzení, že jsem tam měla být -_-)

https://31.media.tumblr.com/d58f260444dbd352f10a5b3e9840688f/tumblr_mlkq14NJxU1r82muqo1_250.gif

(hahá, teď si určitě říkáte, že tady tohle s článkem vůbec nesouvisí a že to sem dávám jen tak. Ale kdepak, tohle vystihuje úplně VŠECHNO.)
(třeba jsem si uvědomila, že mám raději jedenáctku než desítku. Dokonce se jedenáctý stal mým druhým nejoblíbenějším Doctorem. To je najednou úleva, když to takhle napíšu :D)
(ne, že bych nějak měla ráda Moffata a jeho éru)
(vážně nemám)
(ale jedenáctý... a pátá série... )
(asi se půjdu dívat na Pandoricu)
(jsem fanatik)
(sbohem)
.

Vzkaz

22. června 2014 v 20:20 | Rena
Věci kolem mě se mění.
Měním se i já, docela.
A já nevím, jestli se toho mám děsit, nebo to přijmout a nechat to být...

https://24.media.tumblr.com/1dc3eb0a71cf3cb022c9c32f920cf25f/tumblr_n68q63zAE81taklxao2_r1_500.gif


V poslední době se mi stalo pár vážně skvělých věcí:
Například jsem byla v Anglii.


(ano, je to můj stín a moje bota. Jediný důkaz, že jsem tam opravdu byla. Na žádné jiné fotce totiž nejsem :D)

A kolo.

A ptáci na stromě.

A ne, opravdu sem nedám víc fotek, které by tu Anglii opravdu dokazovaly. :D


Další skvělá věc je, že jsem si tam opravdu koupila tohle.
Možná si vzpomenete, jak jsem o tom kdysi dávno básnila. Že to bude úplně první classic dvd, které si koupím. Článek.
Má to sice trochu jiný obal, ale no a co? :3
Jsem šťastná.

Ale když jsme odjížděli pryč, měla jsem pocit, jako by mi trhali srdce z těla: Chtěla jsem se skácet na palubu trajektu a umřít. Nějak takhle:

http://media.tumblr.com/2458802e296c791c86d44432bbe56113/tumblr_inline_mrn1jsrKn81qz4rgp.gif


Pak je tu jeden člověk. Začala jsem se ho totiž zase bát a nějak jsem ho přehlížela. A teď nevím, jak se k němu chovat, po tom týdnu pryč. Je to nějak těžké, vrátit se do starých kolejí. Myslím tím, ke starému životu.
Posledního půl roku jsem žila jen tím, že pojedu do ANGLIE. Byl to můj život a teď, když je po všem, nějak nevím, k čemu se zase upnout, co mám dělat, jak zase žít.

Vypadá to divně, takhle napsané, ale cítím se tak.

Mimochodem, mám čím dál větší pocit, že mě všichni nenávidí. Měla jsem ho vždycky, ale teď je to ještě horší. Vážně.
A jak se toho mám zbavit?


Asi abych zase šla.

Kdo ví, kdy se ozvu, možná až třeba na konci července.
Budu si číst tento měsíc starý článěk, všechno bude jinak a já si budu říkat: "Kdybych tenkrát věděla, co se stane. Haha."
Takže, má budoucí já, která si tyto řádky bude číst: (opravdu pochybuju, že je bude mezitím číst někdo jiný :D)
Žij, měj se hezky, napiš nějaký veselý článek, užívej si prázdnin, nemysli na problémy, kterých se bojíš a snaž se chovat k těm pár lidem hezky, když už jich je tak málo, ať jich neztratíš ještě víc. Doufám, že se učíš ty čtyři jazyky, které jsem dneska naplánovala a že děláš všechno pro tu jistou záležitost, že se jen tak nevzdáváš a teď ničeho nelituješ, protože víš, jak nerady přemýšlíme o budoucnosti a jak rády zapomínáme minulost. Doufám, že jsi nezapoměla Anglii, tu skvělou cestu a atmosféru a všechny ty zvláštní scény a vzpomínky na bojové období. Těch se drž, protože jestli budou nějaké další, to záleží na tobě.


Nuže, asi hodně štěstí.

Ps. Taky teď máš (máte?) ten úžasný pocit cestování časem, když to teď čteš (čtete?)
Toho se nikdy nezbavíme. :3

Rena.

Čtrnáct a dva.

31. května 2014 v 21:57 | Rena
Už zbývá jenom 14 dní a z toho jen dva nechutný pátky a já jdu zase psát článek se zarovnáním na střed :3

http://24.media.tumblr.com/4303829e2ee7acfccf592d2f0904ef18/tumblr_mt2l0drFGI1ru2cggo7_250.gif
(tento gif tu opravdu není náhodou :D)

Tak jo, nejdřív začneme nějakou písničkou a já vám napíšu, jak jsem se měla, ikdyž to sem teď nějak píšu pořád, takže... nemusíte to číst, vážně. :D


Tahle písnička je tak vystihující. Dnešní den neposlouchám nic jiného. Ale já to myslím vážně, posloucám ji pořád dokola, už ji umím snad nazpaměť a mám pocit, že jsem se zbláznila.

Tak jo, začnu tou nejdůležitější věcí, asi.
Proč vlastně píšu článek, když jsem se původně chtěla na blog zase úplně vykašlat, než bude potřeba přidat něco v červnu díky mému pravidlu "každý měsíc aspoň jeden článek"?
Důvod je jednoduchý. Dnes je totiž 31. a já už mám jen něco přes dvě hodiny, než skončí květen.
Byl to totiž takový začínající měsíc. Nevím.

Pamatujete, jak jsem vám psala o tom člověku, jak jsme spolu mělí jít do tý čajovny?
Nakonec jsme tam nešli. Ale i přesto jsem byla hrozně ráda, že se to skoro stalo a že jednoho dne třeba budu mít odvahu s tím člověkem mluvit.
No a co se ale nestalo o pár dní později?
Úplně se to bojím napsat. :D
Tento týden jsme byli venku třikrát.
Nikdy to nebylo nějak naplánovaný nebo tak, prostě jsme se po budově nějak... potkali a šli.
A já jsem s ním dokázala mluvit. Vážně. Umím mluvit! :D

Nějak tomu nemůžu uvěřit, protože se mi o tom tolikrát zdávalo a teď se to vážně... děje.
Život je zvláštní.

Taky mě teď ignoruje pár lidí, na kterých mi docela záleží, ikdyž to nedokážu dávat najevo.
Celkově teď, co se týče emocí, je všechno nějak... jiný.
Na moment se cítím šťastně a za chvilku bych nejradši zavraždila celou planetu. Třeba to přejde...


Taky jsem začala koukat na další dva seriály a zamilovala se do nového záporáčka. Je to takový chudáček :(

No nic, asi budu končit. Ještě půjdu něco číst a pak se budu muset podívat na nějaký předmět, ještě nevím jaký.
Dneska jsem celý den kromě poslouchání písničky výše psala čtenářský deník. Jenom mě to může zabrat celý den :)

Zjistila jsem, že je úplně úžasný zůstat polovinu noci vzhůru. T teď odjel na víkend pryč, takže mě nemůže kontrolovat. A já celou noc dělám věci, který ve dne nestíhám.
Dívám se na seriály, čtu, píšu, popřípadě se učím... A spánek mi zatím nechybí.
Proč vlastně spánek zabírá tolik hodin? Vždyť bez něj by člověk stíhal všechno.

Tak se tedy loučím. S dvanáctým Doctorem.

https://31.media.tumblr.com/d73f891002bd6dfdfe565cafef7eb9c8/tumblr_n61ro8TVeb1r5dfino1_500.gif
(ikdyž ten teaser trvá asi 15 sekund, je úplně úžasný. Dívám se na něj pořád. Už v srpnu, nemůžu se dočkat :33)

Rena T.

Už jenom dvacet sedm dní...

18. května 2014 v 16:51 | Rena
A jedu do Anglie! :3
Už se nemůžu dočkat. Pomalu počítám i hodiny. A asi bych se mohla uklidnit.

https://24.media.tumblr.com/cac1426b2bad4e7a9de1ed8268d691e4/tumblr_n4ssy9HO5D1t8t3bno5_250.gif

Tak tedy ahoj :3
Už hodně dlouho jsem nanapsala žádný článek.
Stalo se totiž pár věcí a já to tak nějak pořád odkládala...
Tak například se před týdnem konal Animefest. Byla jsem tam, mám plakát s mým druhým manželem a celkově to nebylo tak špatné, jak jsem čekala. :3 Taky jsem myslela, že potom budu mít nějakou větší chuť na anime... No, možná byla tak deset minut, ale už je to zase pryč. Co se dá dělat. :K

K tomu všemu mám další dobrou zprávu. Už nepropadám z dějepisu! :3 Takže jestli všechno půjde dobře a já se náhodou nezhorším v němčině, matice, chemii či fyzice, tak nemám žádnou pětku a můžu v pokoji dožít tento školní rok. :) Přece jenom, už jen 27 dní budu chodit do té odporné budovy (a to ještě počítám víkendy :3) a čekají mě 2 měsíce klidu a částečné sovobody, než se bude zase všechno opakovat znovu.

Pamatujete si, jak jsem vám minule psala o tom člověku, který mi čím dál častěji píše první? No, problém je v tom, že se ho hrozně bojím. Jako... naživo. Já se totiž bojím všech lidí na zemi, už je to asi nějaký reflex nebo co, ale já mu nedokážu říct ani "ahoj." Takže vedle sebe ráno stojíme na zastávce, nepromluvíme ani slovo (stejně tak celý zbytek dne v budově) a odpoledne si píšeme já nevím, klidně pět hodin. Je to trochu děsivé, ale...
Občas kolem mě ráno proběhne a řekne "Dobré ráno", ale já se tak vyděsím, že než se na něco zmůžu, už je pryč. :D Ale já nechci, aby to tak bylo. Nechci se bát lidí. A tak jsem se rozhodla, že nejlepší bude léčba šokem. Ale jako... fakt velkým šokem.
A tak jsme se domluvili, že příští týden půjdeme do čajovny Já nevím, proč jsem na ten návrh napsala "Tak jo." Asi umřu.
Celý tři roky, co spolu chodíme do budovy, jsme spolu až na jednu malou výjimku nepromluvili ani slovo. A teď rovnou půjdeme... no. Asi jsem se už vážně zbláznila, nebo já nevím.

Strašně, strašně doufám, že ten člověk někdy nebude lézt intrnetem a ten blog tady neobjeví. Ne vážně, já bych radši umřela. Jde mě snadno vygooglovat? Doufám, že ne.


No, ještě tak přemýšlím, co bych mohla napsat.
Kdo ví, kdy se zase ozvu. Nějak nemám náladu, ani čas...

Protože těch záporných věcí taky příbývá. Věcí, které nejdou zrovna moc ovlivnit. Které nejdou zachránit, ani odložit.

Možná půjdu psát povídku.

Každopádně, vy se mějte hezky. Nemějte depresi a nebojte se lidí. :3

Loučí se s vámi člověk, který momentálně ani nemá sílu si jít udělat čaj a raději se půjde dívat na nějaký seriál, který mu doporučil ten nahoře zmíněny člověk a každý den se ptá, co na něj říká. Hm.

Ps. Jestli právě přemýšlíte, jakou jsem u psaní tohoto článku měla náladu, tak věřte, že se měnila s každým napsaným odstavcem a asi je to vážně hodně vidět. Ale tak co. :J

Ps2. To je snad poprvý, co píšu článek se zarovnáním na střed. To jsem ale zvědavá, jak divně to bude vypadat. :D

People spend all their time making nice things and then other people come along and break them

30. dubna 2014 v 17:31 | Rena
Muhehe.
Rozhodla jsem se, že mi bude úplně jedno, že tu každý článek souvisí jen s DW. Každý má právo na období, kdy nemyslí na nic jiného, než že je jistá postava úplný chudáček a každý má právo na to, aby si na blogu vylil srdce, když mu umře oblíbený záporák.
Nuže, můj oblíbený záporák umřel. :"(

https://24.media.tumblr.com/a0aea47db353e49fafc48556ab24cdc5/tumblr_n3r28c2YVm1tq3v5ho2_r1_250.gif
(aaaaaaaaaa)

Just go forward in all your beliefs, and prove to me that I am not mistaken in mine

19. dubna 2014 v 16:40 | Rena
Asi před měsícem a několika dny jsem si slíbila, že tu budu více aktivní. Vážně se mi to dařilo a já byla spokojená, ale potom, najednou... však to znáte.
Každopádně se měsíc duben chýlí ke konci a já prostě nemůžu dopustit, abych v jednom měsíci nepřidala ani jediný článek.
Většina rodiny odešla ven někam do obchodů, kam mě nikdy nedostanou a tak jsem zůstala tady, kde aspoň můžu v klidu psát. (více méně)
Tak na začátek by se hodila nějaká ta písnička, muhehe.

(taky se poslední dobou dívím tomu, jak se mi v hudbě rozšiřují "obzory"... už poslouchám ÚPLNĚ všechno. :D)


No, důvod mé nepřítomnosti je jedna příšerná budova, jejiž název vám pro váš klidný život raději říkat nebudu. Do té příšerné budovy musíte chodit skoro každý den, nesmíte vyjít, v prvním patře jsou mříže a musíte se chovat podle nechutných pravidel, musíte dělat něco, co nechcete, něco, co vám v životě k ničemu nebude a něco, do čeho máte takový odpor. V té budově jsou lidé, který nenávidíte, lidé, kteří se chovají nespravedlivě a proti vaší vůli se domlouvají na něčem, co vám může úplně změnit život, ikdyž to vypadá úplně neškodně.
Ach ano. Poslední dobou tu budovu nenávidím čím dál víc a vůbec jsem o tom nechtěla mluvit, ale... když ta nenávist je tak silná, že už musím psát i sem.

No, raději toho nechám. Jediné, co mi tu nechutnost pomáhá přežít je classic. Ehm a... to bude asi všechno.

Už ani nevím, o čem jsem původně chtěla mluvit :D
Joo, už vím, o mých plánech.
Zkusím pokračovat v challenge. V classic jsem vážně pokročila, za chvilku budu v polovině druhého Doctora (který se stal mým druhým nejoblíbenějším hned poté, co se převlékl za strarou babičku a nikdo ho nepoznal (takhle to zní divně, ale tohle mluví za vše (nebo tenhle převlek, ten mě taky rozesmál :D (co to zase dělám?))) a taky tím, že manipuluje s úplně každým a je to hrozně děsivý, protože když se mu podíváte do očí, úplně cítíte, že mu prostě musíte věřit, třeba tady (právě jsem strávila 15 minut jen tím, že jsem hledala ten správný obrázek :D (no dobře, tak asi 28 minut. A našla jsem další skvělé gify, jako třeba tenhle, nebo tady ten a už s tím vážně přestanu) máte důkaz.
No, takže budu budu pokračovat v challenge, možná změním design (ale vážně jen možná) a taky musím říct, že se mi poslední dobou zdají úplně šílený sny.
Třeba o apokalypse světa, kde lidi napadaly levhartům podobné příšery a lidi se zabíjeli navzájem a já jsem přežila celé 4 dny, než mě odvezli na nosítkách do nemocnice, kam jsem už ale nedorazila živá. Ale byl to hezký sen, svým způsobem.
Nebo se mi zdálo o tom, že jdu do divadla na Popelku a pak jsem skončila v TARDIS šestýho Doctora, který se mě snažil zabít, ale nakonec jsme se spřátelili. No dobře, snů bylo dost.

Jo, taky jsem zase asi po roce viděla nějaké anime, ale asi ho nikdy nedokoukám, protože ho nemůžu najít ke stažení a nechce se mi na to koukat online. (to dává smysl, já vím)
A taky jsem zkoukla celou první sérii Hannibala. Další skvělý záporák, kterého můžu milovat, muhehe. Ikdyž zůstat s ním sama v jedný místnosti? Nikdy. (a proč o tom vlastně mluvím)

Tak jsem něco napsala, lidi se za chvilku vrátí a já chci ještě něco stihnout, tak se asi rozloučím, děkuji, že jste si přečetli můj článek, který byl vlastně jenom o dvojce a mé nenávisti k jedné budově a doufám, že tu budu více aktivní.
Tak zatím ahoj, jdu dělat tu challenge. (neříkala jsem, že musím něco stihnout? Eeee... to počká)


http://37.media.tumblr.com/tumblr_mdwt92LDJ61qcwhkeo1_250.gif http://24.media.tumblr.com/tumblr_mdwt92LDJ61qcwhkeo2_250.gif


(já říkala, že jsem se zbláznila. Už prostě neumím psát články :D (počkat, já to někdy uměla?) Každopádně, koukněte na classic. Nevíte o co přícházíte. A já už končím. Goodbye :3)


Tadadá, tádadá...

19. února 2014 v 18:13 | Rena
Dneska je to přesně měsíc, co jsem se naposledy ozvala a věřte mi, nedělám to schválně. :L
Občas přemýšlím, proč tento blog vlastně ještě mám.
Vždyť v mém životě se vlastně vůbec nic neděje. A když myslím vůbec nic, myslím tím... vůbec nic.
(teď jsem asi půl hodiny ztrácela čas najitím nějakého skvělého a výstižného gifu, ale nic jsem nenašla, můžeme pokračovat)
Ale dnes jsou prázdniny, bohužel jarní a ve skutečnosti jen studijní volno, které ale studiem zatím úspěšně nenaplňuji. Ale už se mi staly dvě zvláštní a pro mě nevšední věci a tak jsem se rozhodla, že o nich napíšu. Trochu nevšedně. (to slovo jsem teď použila chválně, ne, že by mi docházela slovní zásoba, ikdyž... :D)
Připravte se na velmi dlouhé popisování. Všechno se vážně stalo. Doslova. Asi vás to nebude bavit.
První nevšední věc se mi stala v pondělí.
Zpráva na mobil od jednoho člověka:
"Přijdu v deset. Zazvoním na tebe."
*Odbije desátá*
*Jdu dolů*
*Na schodech potkávám zvláštního člověka. Celý v černém, drží velké desky a nerozhodně se rozhlíží kolem. Vrhnu na ní naštvaný pohled (ano, ní) a jdu dál.*
*Zaráží mě dokořán otevřené dveře domu (ale úplně dokořán. Jako takhle)*
*Vycházím ven a obě dveře zavírám. S levým křídlem trochu bojuju*
*Stojím venku, přemýšlím, čekám, rozhlížím se kolem, všímám si podivného dlouhého černého auta za rohem s kufrem pokrytým různými ornamenty*
*Ujmu jisté podezření a jdu k tomu autu. Slyším ale zabouchnutí dvěří (někdo do něj nastoupil) a vzápětí odjíždí. Se zděšením na boku čtu "Pohřební služba bla bla"*
Cože? V našem domě někdo umřel? Zase?
To už je tento rok druhý člověk. A za celý můj život třetí. (teda aspoň pokuď já sama vím) Je snad nás dům... prokletý? -_- No, stojí na té ulici už 116 let, tak bych se tomu ani nedivila, ale trochu mě to děsí. Ale určitě to muselo být z našeho domu. Jinak by to auto neparkovalo vedle něho. A otevřený dveře. A ten člověk na chodbě. Hm...
Každopádně ten člověk příšel až v 10:49. A já tam 49 minut stála. A on mi celou tu dobu neodpovídal na zprávy. No nezabili by jste ho za to? No.

Druhá nevšední věc (ikdyž už ne tak depresivní, spíš naopak) se mi stala dneska a v noci.
Začneme od té noci.
Úterý, 22:10 - *T přichází do pokoje*
"O půl dvanácté musíte jít spát."
Já a E: "Jasně."
T: "Myslím to vážně. Nebude tu žádný světlo. Jinak všechno zabavím."
Já a E: "Jistě."
*T vrhá naštvaný pohled (hlavně na mě) a odchází*
*Čas plyne a už je 23:30, Eliška jde spát, já chvíli čekám*
Já: "Muhehehe, jdu si číst o classic"
*Čtu si o classic, najednou je po půlnoci*
*Slyším děsivé otevření dvěří, T vítězoslavně vstupuje do pokoje*
T: "Muhahahahahaaaa! Načapal jsem tě! Věděl jsem to! Jak jsi to mohla udělat! Narušíš si spánkový režím! Odlož ten mobil na stůl! Už nikdy si ho neber do ruky! Hraj fér! Grrrrrrrrr!"
Já: *Mám sto chutí říct, že jsem každý den vzhůru minimálně do půl druhé už asi rok a půl a teď je teprve půlnoc*
"Není to tak, jak si myslíš."
T: *milion nadávek a řečí o tom, jak má vždycky pravdu a že už mám okamžitě jít spát, odchází*
Já: *stěžuju si Lokimu. Asi nějak takhle:*
"Už nikdy nepůjdu spát! Nenávidím lidi! Nenávidím svět! Nenávidím němčinu! Chci jít domů! Miluju číslo dvanáct! Můj život nemá smysl! Nikdy nepůjdu spát! Nenávidím bla bla a tak pořád dokola"
*takhle to pokračuje, najednou jsou čytři hodiny a já pořád nespím a ležím v posteli*
Já: "Tak jo, už bych mohla jít spát."
*Zdá se mi sen, jak mě honí lidé na dálku ovládaní obrovským klavírem, plná zděšení utíkám po České, ale nemůžu dál, protože mám na přechodu červenou (já jsem ve snech tak vzorná :3)*
Slyším hlas: "Eliško vstávej, už je půl deváté, musíme odcházet."
Já: *Ne, já ještě nechci do školy, nenávidím ji, proč, proč, proč?*
*Uvědomuju si, že jsou prázdniny a uklidněně spím dál*
*Jeden člověk po mě z toho obřího klavíru začne házet noty, už jsem jimi celá zahrabaná, cítím, že to je konec, zelená na přechodu furt nechce nacvaknout*
*silné zatřesení*
Zprvu neznámý hlas: "Dělej, vstávej, dole je nějaká holka a čeká na tebe, řekl jsem jí, že máš půlnoc."
*Pomalu se dostávám do reality, uvědomuju si obsah jeho slov, rychle i s peřinou vstávám a mířím k monitoru. V něm se nejistě rozhlíží A. (stejný člověk, jako z první nevšední věci, co jsem na něho tak dlouho čekala*
Já: "Haló?"
A: "Ahoj R, zapomněla jsi snad, jak jsme se v pondělí domlouvaly, že u vás ve středu v devět zazvoním?"
Já: "No, já si myslela, že to nebylo vážné, že mi napíšeš včera a tak se nestalo, tak jsem na to nějak..."
*trapné ticho, celá rodina stojí za rohem a napjatě poslouchá*
Já: "Tak počkej, jdu dolů."
*Následuje moje nejrychlejší nachystání v historii. Popadnu první oblečení, které uvidím (takže kalhoty a mikinu, které se k sobě absolutně nehodí), obleču se, beru si hřeben, bundu a boty a vyrážím dolů*
Dole:
*Otevírám dveře*
Já: "Ahoj."
A: "Ahoj."
*Ujdeme pár kroků*
Já: "Nechceš jít nahoru? Je tam bordel."
A: "Tak jo."

Nahoře se událo všechno možné, ale já si první polovinu z toho vůbec nepamatuju. Spala jsem. Ale měla jsem čtyři čaje a možná i chleba. Nevím s čím.
A se začala zajímat o můj plakát. Vypadá přesně takhle. Povídala jsem ji o Doctorovi a Classic. A se rozhodla, že se chce dívat. K dispozici byl můj box set. Pustily jsme si první tři díly. (s devátým, anglickými titulkami, skvělou kvalitou a s čajem) (souvětí nepoužívám schválně, muhehe)
U prvního dílu jsem si pomalu začínala uvědomovat, co se to vlastně děje. Až tady jsem začala být vzhůru, více méně.
*Skončil třetí díl.*
Já: "Tak co?"
A: "Úžasný! Líbí se mi to! Chci vidět víc! Aaaaaaa!
Já: "Aaaaaaaaaaaaaaaaa!"
Bohužel pak přišla celá rodina a já musela A zachránit, tak jsme šly ven. A mi koupila párek v rohlíku, prý za ty litry čaje, co jsem jí doma dávala. (vážně? Moc si to nepamatuju, pomoc)
Prošly jsme kolem hotelu, kde se odehrával Whocon. Trochu jsem nad tím šílela, A to chápala.
Pak A zavolal její T, že už musí jet okamžitě domů. To jsem zase chápala já. Tak jsme se rozloučily a já šla domů.Konec příběhu. :3 Pravdivého příběhu. Ikdyž jsem vynechala pár detailů.

Muhehe.
Krásné období.
Zítra možná jedu do Vídně, ale nikam nechci. Nelíbí se mi, že už bude čtvrtek. :(
Tak zatím ahoj. Jdu se dívat na Classic :)
R, co se asi zase nějakou dobu neozve.

The game is on

19. ledna 2014 v 17:02 | Rena
Rozhodla jsem se, že si sem budu psát co chci, protože sem už nikdo nechodí :3

http://25.media.tumblr.com/b01a5ee065c66a9e0fc4e5a644992619/tumblr_msin6zKgSG1sojuc5o2_r1_500.gif

Minulý článek jsem smazala, protože byl naprosto nechutný a doufám, že ho nikdo nečetl, ikdyž tam byl dlouho.
Normálně, už měsíc jsem nebyla v té příšerné budově zvané škola. Ale jdu tam zase zítra, takže nic moc.
Bydlela jsem u babičky. A bylo to úžasný. Tam je to vždycky úžasný. Babička s dědou se každý den dívají na jeden seriál (teda, babička zná snad úplně všechny filmy a seriály, který kdy v televizi byly, ale...) a já se k nim přidala. Viděla jsem asi jen 10 dílů a to ještě s českým dabingem, ale... absolutně jsem se zamilovala do jednoho záporáka :3 (aneb jeden gif je prostě málo). Těžko říct, jestli je to vůbec záporák, ale mám pocit, že ho tam všichni klaďáci nenávidí, nebo ho chcou zabít, nebo mají tendenci před ním chránit své blízké (nebo všechno dohromady). A hlavně... je úplný chudáček, vážně. A ten člověk se narodil jen o 4 dny později než já, aaaaaaaaaaaa (eh, ten rok je sice dost vedle, ale to je jedno).
Pokuď zrovna nebásním o tomhle člověku, tak šílím ze Sherlocka, hlavně z jeho třetí série, kterou jsem viděla už čtyřikrát. A poslední díl pětkrát. Ehm. Protože ten poslední díl je snad nejlepší. (to sice říkám o každém dílu, ale... :D) Pokaždé brečím u téhle scény, protože... ani nedokážu říct proč. Ale mám ji nejradši z celého dílu a pokaždý mě šokuje (gifů je málo, já vím).

Tak dost gifů, vážně. Za dobu mé nepřítomnosti uschly a zvadly všechny květiny, které jsem několik měsíců pěstovala. Nevím, jestli se to stalo mojí nepřítomností, nebo tím, že se je nikdo neobtěžoval aspoň zalívat, ale... co se dá dělat. :D ://
Moje sestra se tu zrovna učí a já bych asi měla jít taky. Takže jestli máte pocit, že tento článek slouží pouze o šílení z dvou jistých věcí, tak máte pravdu. Ale jak už jsem psala, budu si sem psát co chci :D

Tak zatím.
Určitě se zase ozvu.
A změním design.
A budu víc aktivní. (no jasně)
A třeba mi sem bude zase někdo chodit. (no jasně (ticho))
Co se to zase děje? :D S těmi závorkami. Píšou se nějak samy. (haha)
Goodnight.
 
 

Reklama