Už jenom dvacet sedm dní...

18. května 2014 v 16:51 | Rena |  můj deníček
A jedu do Anglie! :3
Už se nemůžu dočkat. Pomalu počítám i hodiny. A asi bych se mohla uklidnit.

https://24.media.tumblr.com/cac1426b2bad4e7a9de1ed8268d691e4/tumblr_n4ssy9HO5D1t8t3bno5_250.gif

Tak tedy ahoj :3
Už hodně dlouho jsem nanapsala žádný článek.
Stalo se totiž pár věcí a já to tak nějak pořád odkládala...
Tak například se před týdnem konal Animefest. Byla jsem tam, mám plakát s mým druhým manželem a celkově to nebylo tak špatné, jak jsem čekala. :3 Taky jsem myslela, že potom budu mít nějakou větší chuť na anime... No, možná byla tak deset minut, ale už je to zase pryč. Co se dá dělat. :K

K tomu všemu mám další dobrou zprávu. Už nepropadám z dějepisu! :3 Takže jestli všechno půjde dobře a já se náhodou nezhorším v němčině, matice, chemii či fyzice, tak nemám žádnou pětku a můžu v pokoji dožít tento školní rok. :) Přece jenom, už jen 27 dní budu chodit do té odporné budovy (a to ještě počítám víkendy :3) a čekají mě 2 měsíce klidu a částečné sovobody, než se bude zase všechno opakovat znovu.

Pamatujete si, jak jsem vám minule psala o tom člověku, který mi čím dál častěji píše první? No, problém je v tom, že se ho hrozně bojím. Jako... naživo. Já se totiž bojím všech lidí na zemi, už je to asi nějaký reflex nebo co, ale já mu nedokážu říct ani "ahoj." Takže vedle sebe ráno stojíme na zastávce, nepromluvíme ani slovo (stejně tak celý zbytek dne v budově) a odpoledne si píšeme já nevím, klidně pět hodin. Je to trochu děsivé, ale...
Občas kolem mě ráno proběhne a řekne "Dobré ráno", ale já se tak vyděsím, že než se na něco zmůžu, už je pryč. :D Ale já nechci, aby to tak bylo. Nechci se bát lidí. A tak jsem se rozhodla, že nejlepší bude léčba šokem. Ale jako... fakt velkým šokem.
A tak jsme se domluvili, že příští týden půjdeme do čajovny Já nevím, proč jsem na ten návrh napsala "Tak jo." Asi umřu.
Celý tři roky, co spolu chodíme do budovy, jsme spolu až na jednu malou výjimku nepromluvili ani slovo. A teď rovnou půjdeme... no. Asi jsem se už vážně zbláznila, nebo já nevím.

Strašně, strašně doufám, že ten člověk někdy nebude lézt intrnetem a ten blog tady neobjeví. Ne vážně, já bych radši umřela. Jde mě snadno vygooglovat? Doufám, že ne.


No, ještě tak přemýšlím, co bych mohla napsat.
Kdo ví, kdy se zase ozvu. Nějak nemám náladu, ani čas...

Protože těch záporných věcí taky příbývá. Věcí, které nejdou zrovna moc ovlivnit. Které nejdou zachránit, ani odložit.

Možná půjdu psát povídku.

Každopádně, vy se mějte hezky. Nemějte depresi a nebojte se lidí. :3

Loučí se s vámi člověk, který momentálně ani nemá sílu si jít udělat čaj a raději se půjde dívat na nějaký seriál, který mu doporučil ten nahoře zmíněny člověk a každý den se ptá, co na něj říká. Hm.

Ps. Jestli právě přemýšlíte, jakou jsem u psaní tohoto článku měla náladu, tak věřte, že se měnila s každým napsaným odstavcem a asi je to vážně hodně vidět. Ale tak co. :J

Ps2. To je snad poprvý, co píšu článek se zarovnáním na střed. To jsem ale zvědavá, jak divně to bude vypadat. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

When I say run...

Run!! 100% (5)

Komentáře

1 D. D. | Web | 19. května 2014 v 13:18 | Reagovat

Budu hodná kamarádka a napíšu ti komentář. Poznala jsi mě podle toho D? To jsem zvědavá.

Já to mám docela naopak. Spíš jenom "bože, ne, už jenom dvacet šest dní, zabiju se". Nějak enormně se tam netěším, dokonce snad víc než minulej rok a nevím, čím to je ani proč to je. Časem se to asi...spraví? Možná s tím souvisí ta věc, kterou jsem ti říkala, víš, ta o prázdninách. Tam se totiž netěším ještě daleko víc a s velkou pravděpodobností tam kvůli tomu ani nepojedu. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně.

Co se týče osoby, kterej den vlastně jdete?
Dneska, jak vedle něj A. seděla v lavici, říkala jsem si, že určitě musíš děsně žárlit. :D Dokonce jsem ti to chtěla i říct, ale ty jsi vypadala, jakože ignoruješ všechny okolo, navíc tam bylo příliš moc lidí.

2 D. D. | Web | 19. května 2014 v 13:19 | Reagovat

[1]: Achjo, ty mě vlastně poznáš podle toho avataru. No tak nic. Překvapení v háji. (I když by tě to stejně asi moc nepřekvapilo.)

3 Lowri Lowri | E-mail | Web | 19. května 2014 v 19:39 | Reagovat

Lidí se také stále dost bojím, ale s věkem se to značně zlepšilo, a umím být statečná, když mě situace donutí :-) V dobách mé školní docházky si mě naštěstí nikdo nevšímal, což mi naprosto vyhovovalo :D Přeju ti, ať ta čajovna dopadne dobře  a ty se přestaneš bát ;-)

Jinak tu Anglii ti sice nerada, ale přece jen trochu závidím :-D Nicméně věřím tomu, že se tam brzy taky podívám, jinak asi umřu :D

4 Lowri Lowri | E-mail | Web | 19. května 2014 v 19:39 | Reagovat

Lidí se také stále dost bojím, ale s věkem se to značně zlepšilo, a umím být statečná, když mě situace donutí :-) V dobách mé školní docházky si mě naštěstí nikdo nevšímal, což mi naprosto vyhovovalo :D Přeju ti, ať ta čajovna dopadne dobře  a ty se přestaneš bát ;-)

Jinak tu Anglii ti sice nerada, ale přece jen trochu závidím :-D Nicméně věřím tomu, že se tam brzy taky podívám, jinak asi umřu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama