Březen 2013

Blogové výročí

24. března 2013 v 9:51 | Rena |  Ostatní
Dneska je to přesně rok, co jsem založila tento blog. Musím říct, že to byl... hodně zajímavý rok. Docela dost jsem se za něj změnila. Nechápu, jak jsem mohla dát svému blogu tak strašné a neoriginálnní jméno-škoda, že už ho nemůžu změnit (tak například ta přípona -chan mi tam přijde dost trapná... ale co s tím dnes nadělám)
Včetně tohoto článku, jsem jich za ten rok zveřejnila 92. To se mi zdá hrozně málo, na minulém blogu jsem takové číslo někdy mívala i za měsíc :D Ale můj minulej blog byl naprosto příšernej, tento mám mnohem radši.
No tak co ještě dodat? Přeju svému blogu všechno nejlepší k prvním narozeninám, hodně návštěvníků a spoustu dalších pěkných let :)


Ve vinném sklípku...

14. března 2013 v 17:29 | Rena |  moje výtvory
Sama nevím, proč to sem dávám. Oficiálně se mnou tenhle obrázek kreslila i spolužačka (kterou moc nemám ráda... ale to je jedno), ale upřímě, jediný co tam udělala je ten nápis Morava. -___- Takže by se dalo říct, že jsem to kreslila jen já. Bylo to dneska poslaný do nějaký soutěže, ale pochybuju, že vyhraju/eme :"D
A taky vím, že je tam spoustu chyb, ale bohužel už nebyl čas je opravit.
Jo a ještě bych mohla říct, že je to kresleno černou pastelkou (to jste asi poznali :"D) a bez předlohy. Ale ve skutečnosti to vypadá trochu jinak, fotka z mobilu, takže je divná :D


4. den - 7 míst, kam bych se před koncem chtěla podívat

13. března 2013 v 19:44 | Rena
1) Japonsko
Odjakživa to byla moje nejoblíbenější země. Načetla jsem tolik turistických průvodců po Japonsku, že kdybych se tam nepodívala aspoň jednou, nemohla bych v klidu umřít. Doby, kdy jsem se tam chtěla odstěhovat a žít tam po zbytek svého života, už jsou sice dávno pryč, ale i tak...

2) Anglie
No dobře, porpavdě už jsem v Anglii jednou byla. Ale jen na týden a to je strašně kraťoučká doba, za kterou se nic nestihne. Chtělo by to zůstat tam tak aspoň na měsíc.

3) Island
Jednou jsme byli na základce na jedné přednášce, která se zaměřovala na cesty po Islandu. Úplně mě to nadchlo a od té doby si hrozně moc přeju, abych se tam jednou dostala a všechno viděla na vlastní oči. Navíc ten jejich jazyk bych se chtěla naučit.

4) Velká čínská zeď
V sedmé třídě jsem měla takovou menší Číno-mánii. Milovala jsem pandy a snila jsem o tom, že procestuju celou Čínu :D A taky jsem se snažila učit čínsky, ikdyž dnes už si z toho pamatuju jen Ni-hao (ahoj). Ta mánie už dávno skončila, z pand jsem přešla na medvědy a Čínu už moc nemusím. Přesto jsem babičce slíbila, že jednou ji vezmu na cestu do Číny a uvidíme spolu Velkou čínskou zeď. A já to opravdu hodlám splnit. :3

5) Itálie
Rodná země mého manžela :33 Hrozně mě mrzí, že většina lidí, co znám, už byla v Itálii nejmíň stokrát a já ještě nikdy. Ale jelikož si moje rodina myslí, že Itálie je jenom pro "chudý lidi, kteří si nemohou dovolit nic luxusnějšího (hahahahaha, tím chcou jako říct, že MY jsme bohatí? To vážně, ale vážně nechápu)", tak tam asi nikdy na dovolenou nepojedeme. Ale já si to jednou vynahradím. Mimochodem, můj syn se bude jmenovat Milan. Že je to nádherný jméno? Nebo Richard. Nebo Gilbert Marek. Ale William či Alfred taky není špatný. Nechápu. proč mluvím o jménech, když jsem měla psát o Itálii.

6) Amazonka
Ani nevím, jak mě to napadlo. Ale proč ne... Je to sice jedno z těch nejméně splnitelných míst, ale tak co.

7) Rusko
Na zakládce jsem měla kamaráda, který pocházel z Ruska. Dokonce se mě párkrát snažil naučit rusky :D A taky jsem se díky němu často dostávala mezi rusky mluvící lidi. A tak nějak jsem si Rusko oblíbila. Ono ani není moc věcí, které by se na něm daly oblíbit... Ale když se řekne Rusko, vybaví se i ty krásné vzpomínky právě na toho kamaráda... Takže už jenom kvůli němu, bych se tam někdy měla podívat.

http://25.media.tumblr.com/7a75e9db1b5b3f502aebafa31134fa9e/tumblr_miv0wm1pUs1rhyx92o1_500.gif

Paradichlorobenzene.

3. března 2013 v 18:13 | Rena |  můj deníček
Potřebuju se vypsat ze všeho, co se nedávno událo, takže čekejte něco nesmyslnýho, jako vždycky :3
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m7c41u2uQd1qmf9b4o1_500.gif

Tak na začátek něco k názvu článku. To jsem tak procházela youtubem a narazila tam na tohle. A od té doby to nemůžu dostat z hlavy. Sama nechápu, proč se mi ta písnička zdá tak vtipná a úžasná. Ale taky musím říct, že ty ostatní písničky Vocaloid s tématem chemie mě vůbec neoslovily... tahle je jediná :3
Povídala jsem vám už někdy o němčině? Měli jsme na ni takovou... starší profesorku, která byla hrozně hodná, ale neuměla si udržet ve třídě pořádek, takže si tam každej v hodinách a při testech dělala co chtěl (včetně mě). Určitě si dovedete představit, na jaké úrovni jsem tedy s němčinou byla. Jenže osud chtěl, aby se to změnilo, profesorka odešla a místo ní přišla mladá, přísná a trochu cholerická (sakra, teď nevím jaký slovo použít, takže se budu opakovat) profesorka. A celá třída začala propadat. No dobře, to je možná moc silný slovo, ale aspoň u sebe jsem zjistila, že vůbec nic neumím a že takhle to dál nejde. Čirou náhodou jsem ale tu minulou profesorku potkala (začínám tady to slovo říkat nějak často, takže od teď tomu člověku budu říkat B.) a ona mi nabídla, že k ní můžu chodit domů a že mě bude doučovat. Muhehehe, takže k ní odteď jezdím úžasným autobusem (s wifi! :3) číslo 48, připadám si naprosto skvěle, protože jím jedu až za Brno (to je tak dobrodružný pocit!) a vlastně po téhle stránce se mám úplně fajn, v němčině se vážně trochu zlepšuju.
Začala jsem se znovu dívat na Hetalii a znovu jsem jí úplně propadla. Navíc oproti minulosti ji sleduju s českýma titulkama, takže jí konečně rozumím a tím pádem do ní šílím ještě víc :3 A taky jsem skvělej příklad člověka, kterej má rád Hetalii a Homestuck zároveň! A prej, že to nejde.
Už dva týdny mám rozepsané dva články. První je těch 7 míst, které bych chtěla před koncem navštívit a druhý je o všech mých milovaných záporácích z anime/mang (a že jich opravdu není málo). Snad je co nejdřív dopíšu.
Ještě jsem chtěla něco říct. Vlastně je toho spoustu. O tom, jak doufám, že mě uzná jistá osoba, jak se chci změnit, že se něco děje a že začínám pociťovat něco jako nenávist, kterou jsem nikdy cítit nechtěla a k této osobě bych hlavně ani neměla. Je to všechno nějaké divné. Ale protože se k tomuto článku může někdy dostat jistý člověk (prosím neplést s jistou osobou), dopodrobna se tu vážně rozepisovat nebudu.
A už dva dny mě bolí hlava. A už týden nepiju skoro nic jiného, než mlíko s čajem (ano, je to správné pořadí). Tak si užívejte život a uzavírejte sázky, kdy zase napíšu. A taky... tu buďte. Nemůžu si pomoct, ale pomyšlení, že na můj blog chodí jen dva lidi, je docela smutné.
RP.

(Sasori, štír. Doby kdy jsem do něj šílela, už jsou pryč, ale stejně... :33)