Záhady, či náhody mého života

5. listopadu 2012 v 23:33 | Rena |  můj deníček
Já bych to ani nenazvala záhady. Prostě zajímavé okamžiky, kdy se člověk na chvilku zastaví a přemýšlí nad podivnými okolnostmi situace.
Před několika lety, když mi bylo asi 12 se stala taková zajímavá příhoda. Procházela jsem sama Špalíčkem, když ke mě najednou přišel asi o rok mladší kluk a pozdravil mě. Překvapeně jsem se na něj podívala, protože jsem ho v životě neviděla. Zeptala jsem se ho, odkud mě zná. Odpověděl, že chodí do Špalíčku pořád a že sem často chodím se sestrou. Všechno mi to připadalo tak... zvláštní. Asi ještě měsíc od té události jsem do Špalíčku chodila každý den, nekolikrát ho procházela a toho kluka hledala. Ale už nikdy jsem ho nepotkala.
Několikrát se mi stane, že něco vidím ve snu, nebo mám nějaké tušení a ono se to vyplní. Třeba nastoupím do šaliny a mám silné tušení revizora. Sotva si to pomyslím, on vážně přijde. Na tom není nic moc zvláštního, spousta lidem se tohle stává, ale mě to přece jenom tak nějak... fascinuje.
Asi před dvěma týdny jsem šla pěšky domů. Už byla tma, mě byla zima a tak nějak jsem nevnímala (jako vždycky) dění kolem sebe. U přechodu jsem uviděla takovýho zvláštního kluka. Připadal mi takový... divný, vypadal trochu jako bezdomovec a já si ještě říkala, že bych s ním nechtěla mít nic společnýho. Rychle jsem se tedy vydala na druhou stranu silnice, když jsem uslyšela hlasité křiknutí "Pozor, šalina!". Rychle jsem zastavila a udělala několik kroků dozadu. A v tu ranu přede mnou projela šalina. On mi vlastně zachránil život, když se to tak vezme. Možná na tom nevidíte nic zvláštního, ale já měla v tu chvíli takový... smutný pocit. Už nikdy nebudu odsuzovat lidi, dokud je opravdu nepoznám. Ten kluk pak zamířil do nějaký temný uličky k dalším dvěma klukům a společně někam odešli. A já mu ani nestihla poděkovat.
Už asi od srpna chodím každý den ze školy pěšky. Ale nejdu kolem silnice, tato cesta je moc krátká a taky hlučná díky autům a šalinám. Raději chodím obklikou kolem Svratky a pak složitě do nějakých ulic, které vůbec neznám. Pak se takovou dlouhou ulicí dostanu až ke křižovatce, odkud už cestu k domu vždycky najdu. Asi před třemi týdny jsem v té dlouhé ulici uviděla kluka, co se hrozně, ale hrozně moc podobal Shouichimu. Měl vlasy v takovém rudém odstínu a úplně stejné brýle. Dokonce i výškou a výrazem v tváři mu odpovídal. Stál opřený o zeď jednoho z domů. Když jsem prošla kolem něj, zvedl hlavu a usmál se na mě. Zbytek cesty domů jsem na to pořád musela myslet. On vážně vypal jako Shouichi. Zajímalo by mě, co dělal v takové osamělé uličce. Jaký má asi hlas. Je mu podobný i povahově? Asi mi nebudete věřit, ale minulý týden jsem ho viděla znovu. Tentokrát na stejný ulici, jako je náš dům. Zrovna skládal krabice do velkého bílého auta. A zase, když jsem kolem prošla se na mě podíval, temtokrát takovým zkoumavým pohledem. Připadala jsem si blbě, takže jsem rychle odběhla, ale ještě jsem stihla přečíst černý nápis na tom autě. A nejradši bych se zastřelila, protože já si na ten nápis nemůžu vzpomenout. A dokonce jsem si ani nezpamatovala značku. To je vážně smutný. Od té doby už jsem ho neviděla. Což mě mrzí a doufám, že to nedopadne jako s tím klukem v minulosti. Vždycky, když jsem venku se dívám po tom bílém autě s černým nápisem. Dokonce jsem kvůli tomu byla dneska asi hodinu a půl venku a jak blbá procházela ulice, kde by podle mých odhadů mohl být :"D. Ale nic jsem nenašla. Jen jsem se byla znovu podívat k tomu domu, kde jsem ho viděla poprvé. A teď už mi asi vůbec nebudete věřit- ten dům má číslo 69. Ano, čekala jsem spíš 51, ale i tak je to zvláštní.
A taky už vím, jak se cítí člověk, kterého někdo proti jeho vůli unese a pak ho škrtí. Moje spolužačky to zřejmě braly jako srandu, když mě škrtily šátkem, až jsem skoro nemohla dýchat a když mě donutily nasednout do šaliny a jet s nima několik zastávek, než se mi konečně podařilo se vykroutit a utéct. A teď si zase hrají na kamarádky. Vždycky jsem jim všechno odpouštěla. Ale tohle přehnaly. Tohle jim už jen tak vážně neodpustím.
No, už raději půjdu spát, zítra mě čeká spoustu práce a za 4 dny je Akicon, kterého se hrozně bojím.
Tak se zatím mějte, lépe než já.
Rena Rokudo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co jste za znamení?

Beran 9.6% (47)
Býk 7.7% (38)
Blíženec 8.1% (40)
Rak 8.3% (41)
Lev 9.1% (45)
Panna 9.6% (47)
Váhy 5.1% (25)
Štír 14.8% (73)
Střelec 6.5% (32)
Kozoroh 7.1% (35)
Vodnář 7.3% (36)
Ryby 6.7% (33)

Komentáře

1 Tin (Te., chcete-li) Tin (Te., chcete-li) | Web | 6. listopadu 2012 v 17:03 | Reagovat

Tak to teda od "kamarádek" bylo pěkně hnusný :/ Ono lidi vážně někdy neví, kdy končí sranda :-?
To s těma klukama je dost hustý. Z toho, jak ti jeden z nich zachránil život mně mrazilo v zádech. A když si psala o tom Špalíčku, úplně mě polilo horko. Asi před rokem se mi stalo něco hooodně podobnýho - právě taky ve Špalíčku,nebo resp. před Špalíčkem. Pozdravil mě kluk, co byl asi albín, úplně bílý vlasy, strašně světlá kůže a pronikavý modrý oči. A tak hrozně divně se na mě usmíval O_o Mohlo mu bejt asi deset, tak jsem myslela, že to bude třeba spolužák mé sestry a pozdravila jsem ho taky. Jenže moje sestra o nikom takovým neměla páru. Dodnes nevím, co to bylo za kluka O_o A ten jeho pohled ... O_o

2 michaela michaela | 6. listopadu 2012 v 18:15 | Reagovat

Ahoj. Na netu jsem hledala způsob, jak si vydělat bokem pár stovek aniž bych někam musela chodit pracovat... Jedna stránka přesně tohle nabízí. Nainstalujete si lištu do počítače a pak už stačí být jen pár hodin na netu. Žádné klikání, prohlížení stránek.. Peníze nabíhají samy. Neplatíte žádné peníze, vše je zdarma a z projektu se můžete kdykoli odhlásit. Zaregistrujte se zde http://www.revolucnireklama.cz/index.php?ido2=16331 a pojďte vydělávat taky! Doporučuji! :)

3 Jokí-chan ^^ Jokí-chan ^^ | Web | 6. listopadu 2012 v 22:43 | Reagovat

To s tim klukem jak ti zachranil život je strašně hezký :) škoda že jsi ho nepoznala nějak.. a máš pravdu je to krásný příklad toho, že nesmíme soudit :)
To co ti udělaly spolužačky bylo pěkně hnusny ..to neni normáli.. a rozhodně bych jim něco takovýho neodpustila
jinak děkuju za pochvalu dessu :)))

4 Yoriko Yoriko | Web | 30. listopadu 2012 v 6:23 | Reagovat

Při čtení jsem si připadala jak ve "Fact or fiction" :D
Myslíš, že kdybys zase potkala Shouchiho live version, vyfotila by jsi mi ho? ^v^

Mimochodem-Na takový lidi se prostě vykašli. A až na Tebe promluví rádoby mile, normálně jim něco řekni! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama