Červenec 2012

Smoking

28. července 2012 v 10:09 | Rena
Popravdě moc se mi líbí, jak v manze kouří, škoda, že to nedali do anime. Každopádně Gokuderu mám ráda, i přesto, že to není můj typ postavy



Přednastaveno

Barvy Kouzel

20. července 2012 v 19:24 | Rena |  moje výtvory
Na světě opravdu existují kouzla,
jsou krásná, dobrá, některá i zlá.
Já vám dnes povím jejich příběh.
Je to jeden velký života běh.
Na začátku se odrazí světlo,
září jasně, přesto nevydává teplo,
jmenuje se... barva.

Žlutá- to je kouzlo dobré nálady,
skrývá v sobě mnohé poklady.
Třeba jasné, teplé slunce,
zlepší život pesimisce.
Roztáhne lidem tváže do úsměvu,
najednou se jim chce do zpěvu.

Modrá- kouzlo odvahy,
čistá, krásná barva oblohy,
vždy uklidní divoké povahy.
Modrá je i kouzlo vody,
když řeka vyzvání svoje ódy.
A nejen řeka, ale i oceán a moře,
podmaňují si zemi, postaví se hoře.

Zelená- kouzlo lidských pocitů,
barva trpělivosti, pochopení a soucitu.
Kocháš se pohledem na zelenou louku,
lituješ, že taková bude jen chvilku.

Bílá- kouzlo zimy ji zničí.
Všechno krásné jednou končí.
Barva chladu a kruté pravdy,
je zlá. Ikdyž někdy,
někdy pravda sice bolí,
ale aspoň víme jak jsme malí,
v porovnání s vesmírem.

Červená- kouzlo dravých zvířat,
na ně se můžeme jenom dívat.
Jsou v kleci, chtějí na svobodu,
ale lidé je dají do obchodu.
Proto je rudá barva krve,
dravec touží chytit se větve,
chytit se šance po pomstě.

Černá- poslední kouzlo,
představuje to pravé zlo.
Je to barva bolesti a smutku,
zločinci vědí o svém skutku,
Přináší pocit prázdnoty a deprese,
takové city, jen těžko snesou se.

Na světě opravdu existují kouzla,
jsou krásná, dobrá, některá i zlá.
I na konci se odrazí světlo,
září jasně, přesto nevydává teplo.
Jmenuje se barva a tvoří.. život.

Tuto básničku jsem vymyslela včera. Vím, že je to nic moc, ale chtěla jsem v ní vyjádřit, jak moc jsou barvy pro nás důležité. Představte si, že by byl celý svět jednobarevný... vždyť by se ani nedalo žít. Proto bychom si barev měli cenit. Tak to vidím já.
Jinak zítra odjíždím do Náchoda, na dva týdny. Přednastavím jenom jeden článek, ale až se vrátím, tak vám možná všechno popíšu.
Rena




Zettai Kareshi recenze

14. července 2012 v 21:24 | Rena
Celá manga se točí kolem dívky jménem Riiko Izawa. Je smutná, protože v její blízkosti má každá holka kluka, zatímco ona je sama. Všichni kluci ji odmítají a ještě se jí vysmějí. Riiko se už pomalu smiřuje s tím, že navždy zůstane na ocet, když v tom se jí náhodou naskytne úžasná příležitost. Shodou okolností narazí na stránku, kde si můžete objednat robota přímo na míru. A není to jen tak ledajaký robot. Vypadá jako člověk, hýbe se jako člověk, mluví jako člověk a má představovat ideálního přítele- přesně podle vašich představ. Riiko neváhá, naťuká do počítače požadavky na svého vysněného kluka a hurá- další večer už doma objevuje krabici. Z ní vypadne nádherný kluk, kterého Riiko pojmenuje Knight. Ze začátku se ho bojí a odmítá ho, hlavně kvůli tomu, že se před ní Knight neustále svléká a chce... no... to, co se čeká od vážného přítele. Jenže čas plyne a Riiko zjišťuje že se do Knihgta zamilovala a to i přesto, že je robot. Aby toho nebylo málo, na scéně se vynořuje Riikin přítel z dětství, Soushi, který Riiku hrozně miluje a poté co se dozví, že dává přednost robotovi místo němu, dost ho to vezme, ale nevzdává se. Milostný trojůhelník je na světě, zvlášť, když si Riiko svými city není jistá ani k jednomu z nich.
No, co k tomu dodat. Tuto mangu jsem přečetla za jedno odpoledne. Narazila jsem na ni jen tak, byla jsem tehdy hodně smutná a tak jsem si říkala proč se na chvíli neodpoutat od normálního života a nepředstavovat si, že jsem taky tak obletovaná krásnými kluky jako hlavní hrdinka... V Zettai Kareshi jde ve skutečnosti jen o fanservis. Jeden bishík hezčí než druhý, všichni jsou hrozně milí, hezcí, inteligentní... Kresba se mi líbila, tu hodnotím kladně, co se týče postav, nebyli moc originální, ale co čekáte od bishíků, že. Nenáročný příběh. Fandila jsem Knightovi, proto jsem byla v šoku z konce. A moje deprese se ještě zvětšila. (Ale nebrečela jsem- zas taková citlivka nejsem :D)
Závěr? Pokuď se nudíte, nebo se chcete rozplívat nad krásnými bishíky, čtěte. Pokuď ne, běžte číst raději něco jiného :D Na druhou stranu musím uznat, nato, jak tento žánr moc nemusím, byla manga pěkná a rozhodně netvrdím, že už si ji nikdy nepřečtu. Hodnotím na 6/10.


Návrat k pesimismu

7. července 2012 v 20:31 | Rena |  můj deníček
Ahoj!
Jak to tak vypadá, optimismus mě nemá rád. Dělám se s letním veselým designem a co se nestalo? Něco se pokazilo a nezobrazoval se tak jak měl. Tak jsem si řekla dost, zůstanu si u svého pesimismu a dám sem něco černýho :D Nakonec to vyhrálo shonnen-ai. 6918, aneb Hibari a Mukuro :3
Nikdy jsem na yaoi a shonnen-ai nebyla, popravdě jsem nechápala, co na něm všichni vidí. Připadalo mi to... odporný. Ale sama se divím, jak se člověk dokáže změnit. No, na pořádné yaoi mě asi nikdy nedostanete, to bych se musela ještě víc zbláznit. Ale shonnen-ai, to je něco jiného :D Je to prostě tak... roztomilé, krásné a... no prostě chápete :D Proto jsem s designem spokojená, ikdyž je takový jaký je. Důkaz toho, že ze mě nikdy žádný grafik nebude :D
Mimochodem, prožila jsem nádherný týden v Rýmařově. Krásné město, zamilovala jsem si ho. A mají tam dobré pivo. Také jsme navštívili hrad Sovinec, kde mi posadili na ruku živou sovu! Byla tak roztomilá, hned jsem si vzpoměla na Mukura :3
Nemám ráda prázdniny, ale vypadá to, že zatím nejsou tak špatné, jak jsem si je představovala. I tak už se těším do mé milované školy :D (Mluvím jak šprt i přesto, že jsem měla 6 trojek, ale to neřešte) Ha ha ha, (Kufufu, shishishi), vy co ty prázdniny milujete, už máte týden za sebou :D
Loučí se s vámi Rena, která je jinak úplně v pořádku, opravdu.

Hibari theme

1. července 2012 v 15:40 | Rena |  OST
Nádherná hudba, moc bych se ji chtěla naučit na klavír. A to jsem s klavírem skončila před více než dvěma lety :D Už jsem se dívala i na ty noty, je to dlouhý a těžký, ale tak prázdniny jsou taky dlouhé :3