When I say run...

28. září 2014 v 18:33 | Rena
run!

Tak vás tedy naposledy zdravím, tentokrát už oficiálně.
Opravdu jsem se po dlouhých dnech přemýšlení rozhodla založit nový blog.

...
*asi po pěti minutách*

Zvláštní. Já nějak nemám slov.. Vážně nevím, co bych měla napsat. Poslední článek blogu. Příští měsíc se tím pádem poruší mé pravidlo přidávání aspoň jednoho článku za měsíc a tento blog bude postupně chřadnout a chladnout, až nakonec upadne do věčně zapomenutého spánku, stejně jako jeho starší bratr. (ano, můj úplně první a starý a děsivý blog)
A tak mi možná nezbývá nic jiného, než mu popřát dobrou noc.

Za celý jeho život jsem včetně tohoto napsala celkem 124 článků. To není špatně číslo :)

Připadá mi, že jsem se za těch 124 článků dost změnila. Nechci říkat v čem, na to nemám tolik času a navíc se to bojím zjistit, ale... stalo se tak.

Ještě zbývá udělat poslední věc a to předat náhodným kolemjdoucím odkaz na můj nový blog, kde ještě není skoro nic. Ani normální design. Každopádně tady je:


http://black-tea-with-milk.blog.cz/


A rena-baka-chan.blog.cz
sbohem
a díky
Rena R.L.C.T.G
 

Poslední

29. srpna 2014 v 8:58 | Rena |  můj deníček
Už se to blíží. Další promarněný rok života.
Ale o tom nechci mluvit :)

https://31.media.tumblr.com/fd455a826cf5b674893d8a7f9bb43867/tumblr_n8nz2s2Nsp1rggk51o5_r1_500.gif

Hello Stonehenge.
Chtěla jsem už hrozně dlouho napsat článek a měla jsem k tomu už spoustu příležitostí, ale až teď jsem se k tomu konečně dostala.

No, důležité je, že se mi pokazil notebook, když jsem byla v Chorvatsku a tak tedy asi dlouho nepřidám další článek. (ne, že bych teď přidávala nějak často :D (ne, že by se mi to tak líbilo)

Každopádně, budu se stejně snažit občas se k tomu blogu dostat. Dokonce přemýšlím, že si založím úplně nový blog. Už třetí. Protože nový blog, nový začátek... a tak, však víte. Tady z tohoto se postupem času stal obyčejný deník a to bych chtěla změnit. Chtěla bych si založit blog, kde budu psát i něco jiného, třeba recenze, nebo jiný články na nějaké téma. Vím, že by mě to bavilo, problémy jsou jenom tři: - nedostatek času
- absence notebooku
- neschopnost se odpoutat od starého (blogu).
Ale možná to v září přece jenom udělám.
A víte co? Já to udělám!
Založím si nový blog. V září. A uvidíme, třeba to s ním dopadne stejně a já už si nikdy další zakládat nebudu. A nebo to zvládnu a budu ho mít ráda. Protože v tomhle už se nějak nevyznám a nelíbí se mi směr, kterým se ubírá.

Tak, to je vše, co jsem asi chtěla říct. Tento blog mi vydžel dva a půl roku, což je stejně úžasné. Ale možná je čas posunout se zase dál. :j

Tak zatím. (jdu se dívat na classic a užít si u toho poslední chvilky svobody (dneska v noci se mi stejně zdálo, že jsem ve vězení, prý jsem někoho zase zabila (ale bylo fakt příšerný vězení)))
R.R.L.C.T.G.

https://31.media.tumblr.com/93a1d4c719f155daa1dd243a13e28a06/tumblr_n9cqeutGmV1sr4hg4o10_250.gif

Ps. Tak se právě dívám, že můj starý, úplně první blog vydržel taky skoro tři roky. Možná na tom vážně něco bude.
Ps.2 Mám trochu dvanáctýdoctormánii, takže... tak. (už jsem ten první díl viděla asi pětkrát, on je tak úžasný (tak dost))

Život je změna, změna je život, změna je...cože?

8. srpna 2014 v 13:16 | Rena |  můj deníček
Zdravím!
(nějak jsem si ten pozdrav oblíbila)

https://31.media.tumblr.com/520ca21b586f117227fd6ff95c9eb3aa/tumblr_mg82ldkUXR1qfe06vo13_r1_250.gif

Dneska je srpen,
Není to hrozný, jak ten čas ubíhá?


Ubíhá a ubíhá, ale mě se stejně nic neděje. A nebo jo?

  • Například jsem byla v Chorvatsku a tam přečetla 9 knih. Třeba The Cuckoo's Calling, což byla za poslední dobu jedna z nejlepších knih, co jsem četla a taky nesmím nezmínit The Graveyard Book, kterou teď cpu úplně všem ve svém okolí. Ne, vážně, to si prostě musíte přečíst. Je to úžasný...
  • Taky jsem si vypěstovala závislost na Chai latte. Nedokážu říct, jestli to chutná víc jako čaj, nebo káva, nebo ochucené mléko, ale je to výborný a drahý (velký kelímek stojí 70 korun, malý 60, ale malý si nikdy nedávejte, protože je opravdu miniaturní a nestojí to za to)
  • A pokud žijete v Brně, najedete to v Ementálu. Kdyby náhodou. Ráda dělám reklamy :D
  • Zítra jedeme na Chatrč.
  • A pokazil se mi notebook, už úplně navěky, asi. Budu se teď snažit šetřit na nový :J
A to by bylo asi všechno, zatím. Já vím, velmi dlouhý článek :D No a co.
Jo, ještě vlastně! Chtěla jsem sem dát jedno video, ani nevím proč. Tak tady je.


(ano, pořád jsem ještě neviděla druhou sérii a zatím to ani neplánuju)

Chtěla jsem ještě něco napsat k nadpisu článku, ale nějak nemůžu.

Tak zatím.
R.R.L.C.T.G.
(mám nového manžela :3)
https://38.media.tumblr.com/1be61dff8e59efd6574bbc76cba58268/tumblr_mg82ldkUXR1qfe06vo16_r2_250.gif
 


Bylo nebylo.

6. července 2014 v 11:14 | Rena |  můj deníček
Existoval jeden člověk, který se rozhodl napsat článek o ničem.

Zase bydlím u babičky, což přináší spoustu věcí:
  • Skoro vůbec nejede internet, takže nemůžu stahovat. Tím pádem se můžu v Chorvatsku dívat jen na pár dílů classic, které jsem stihla postahovat ještě v domě -_-
  • Ale to nevadí, aspoň budu číst. Hodně číst.
  • Všude se tu line hudba. V noci se někdo ve vedlejším bytě rozhodl naučit na klavír, celkem se za ty hodiny zlepšoval. A hrál vážně celou noc. Děsivé a nespavé pro nás oba.
  • A teď tady šíleně hučí rádio. To bude asi odplata sousedům za ten klavír :D
  • Naučila jsem se, že jsou lidi nechutně předvídatelní.
  • A vážně bych chtěla psát nějaké inteligentní články.
  • Chtělo by to nový začátek, novou inspiraci, možná nový blog? Já vážně nevím. Co mě vážně tady k tomuto, s tou hroznou adresou? :D A taky se říká, do třetice všeho dobrého, byl by to můj třetí hlavní blog.
  • A už jsem u třetího Doctora. Je úžasnej a roztomilej a Liz mám taky hrozně ráda. Taková skvělá změna po Zoe, na kterou jsem si dlooooouho zvykala. Ale stejně mám pocit, že mého nejmilejšího druhého už nikdo nepřekoná, takový chudáčíček, aaaaaaaa, tak dost.
  • Moje předsevzetí o čtyřech jazycích se nějak nedaří, neučím se ani angličtinu :D
  • Zato teď píšu jeden pohled za druhým. (občas dopis teda)
  • Je to totiž jediná normální činnost, kteoru teď dělám. A nutí mě to chodit na poštu.
  • Ano, vážně teď o prázninách chodím ven jen kvůli tomu, abych šla na poštu :D No a co? Nemám ráda lidi a oni mě nenávidí.
  • Ale vážně.
  • Když někomu napíšu, tak mě hned odbyde slovy "Ono to přejde." nebo něco takovýho a pak mě ignoruje. Ale co přejde? Můj zájem o kontakt s člověkem? Nebo jeho zájem-nezájem? Já nevím. Nesnáším takový lidi a stejně jim za chvilku zase napíšu. Asi je prostě potřebuju, nebo co. Ale teď se celkem držím a nepíšu nikomu, schválně, jak dlouho to ještě zvládnu :D
  • Takže teď nemám nikoho :3
  • Ještě si teda občas píšu s tím jedním jistým člověkem. No, občas: skoro každej den, nebo obden. Je to jediný kontakt s lidstvem, který mám, pokud zrovna nejdu na poštu.
  • Jéé, teď to rádio hraje úplně skvělou písničku. Aaaaaaaaaaaaaaaaaa. Já ji miluju. (a tohle většinou u žádný písničky nedělám)
  • Protože jsem přišla na to, že nemám žádný hudební vkus. Každý má nějaký. Ať už je dobrý, nebo špatný, pořád ho má, ale já ne. Poslouchám všechno a je to docela děsivý.
  • A teď se směju. To musím zapsat, protože je to skvělý.

Tak jo, to by bylo snad pro červenec všechno, zatím.
Pojedeme do Chorvatska, už za týden.
Budou to velmi těžké dva týdny v mém životě. (co je to zas za slovosled? :D)
JÁ TAM NECHCI.

Tak tedy zatím a mějte se hezky a neumírejte.
(Na to, jak lidi nesnáším, s nimi mám celkem soucit, to je divný)
Prostě neumírejte. :)

Jo a taky jsem zjistila, že jsem se měla narodit v roce 1922. Ale vážně. To je můj rok, cítím to.
(Ha, tak si teď o tom roce něco zjišťuju a najednou vidím, že byla založena BBC. To je náhoda. :O A osud. A potvrzení, že jsem tam měla být -_-)

https://31.media.tumblr.com/d58f260444dbd352f10a5b3e9840688f/tumblr_mlkq14NJxU1r82muqo1_250.gif

(hahá, teď si určitě říkáte, že tady tohle s článkem vůbec nesouvisí a že to sem dávám jen tak. Ale kdepak, tohle vystihuje úplně VŠECHNO.)
(třeba jsem si uvědomila, že mám raději jedenáctku než desítku. Dokonce se jedenáctý stal mým druhým nejoblíbenějším Doctorem. To je najednou úleva, když to takhle napíšu :D)
(ne, že bych nějak měla ráda Moffata a jeho éru)
(vážně nemám)
(ale jedenáctý... a pátá série... )
(asi se půjdu dívat na Pandoricu)
(jsem fanatik)
(sbohem)
.

Vzkaz

22. června 2014 v 20:20 | Rena |  můj deníček
Věci kolem mě se mění.
Měním se i já, docela.
A já nevím, jestli se toho mám děsit, nebo to přijmout a nechat to být...

https://24.media.tumblr.com/1dc3eb0a71cf3cb022c9c32f920cf25f/tumblr_n68q63zAE81taklxao2_r1_500.gif


V poslední době se mi stalo pár vážně skvělých věcí:
Například jsem byla v Anglii.


(ano, je to můj stín a moje bota. Jediný důkaz, že jsem tam opravdu byla. Na žádné jiné fotce totiž nejsem :D)

A kolo.

A ptáci na stromě.

A ne, opravdu sem nedám víc fotek, které by tu Anglii opravdu dokazovaly. :D


Další skvělá věc je, že jsem si tam opravdu koupila tohle.
Možná si vzpomenete, jak jsem o tom kdysi dávno básnila. Že to bude úplně první classic dvd, které si koupím. Článek.
Má to sice trochu jiný obal, ale no a co? :3
Jsem šťastná.

Ale když jsme odjížděli pryč, měla jsem pocit, jako by mi trhali srdce z těla: Chtěla jsem se skácet na palubu trajektu a umřít. Nějak takhle:

http://media.tumblr.com/2458802e296c791c86d44432bbe56113/tumblr_inline_mrn1jsrKn81qz4rgp.gif


Pak je tu jeden člověk. Začala jsem se ho totiž zase bát a nějak jsem ho přehlížela. A teď nevím, jak se k němu chovat, po tom týdnu pryč. Je to nějak těžké, vrátit se do starých kolejí. Myslím tím, ke starému životu.
Posledního půl roku jsem žila jen tím, že pojedu do ANGLIE. Byl to můj život a teď, když je po všem, nějak nevím, k čemu se zase upnout, co mám dělat, jak zase žít.

Vypadá to divně, takhle napsané, ale cítím se tak.

Mimochodem, mám čím dál větší pocit, že mě všichni nenávidí. Měla jsem ho vždycky, ale teď je to ještě horší. Vážně.
A jak se toho mám zbavit?


Asi abych zase šla.

Kdo ví, kdy se ozvu, možná až třeba na konci července.
Budu si číst tento měsíc starý článěk, všechno bude jinak a já si budu říkat: "Kdybych tenkrát věděla, co se stane. Haha."
Takže, má budoucí já, která si tyto řádky bude číst: (opravdu pochybuju, že je bude mezitím číst někdo jiný :D)
Žij, měj se hezky, napiš nějaký veselý článek, užívej si prázdnin, nemysli na problémy, kterých se bojíš a snaž se chovat k těm pár lidem hezky, když už jich je tak málo, ať jich neztratíš ještě víc. Doufám, že se učíš ty čtyři jazyky, které jsem dneska naplánovala a že děláš všechno pro tu jistou záležitost, že se jen tak nevzdáváš a teď ničeho nelituješ, protože víš, jak nerady přemýšlíme o budoucnosti a jak rády zapomínáme minulost. Doufám, že jsi nezapoměla Anglii, tu skvělou cestu a atmosféru a všechny ty zvláštní scény a vzpomínky na bojové období. Těch se drž, protože jestli budou nějaké další, to záleží na tobě.


Nuže, asi hodně štěstí.

Ps. Taky teď máš (máte?) ten úžasný pocit cestování časem, když to teď čteš (čtete?)
Toho se nikdy nezbavíme. :3

Rena.


Čtrnáct a dva.

31. května 2014 v 21:57 | Rena |  můj deníček
Už zbývá jenom 14 dní a z toho jen dva nechutný pátky a já jdu zase psát článek se zarovnáním na střed :3

http://24.media.tumblr.com/4303829e2ee7acfccf592d2f0904ef18/tumblr_mt2l0drFGI1ru2cggo7_250.gif
(tento gif tu opravdu není náhodou :D)

Tak jo, nejdřív začneme nějakou písničkou a já vám napíšu, jak jsem se měla, ikdyž to sem teď nějak píšu pořád, takže... nemusíte to číst, vážně. :D


Tahle písnička je tak vystihující. Dnešní den neposlouchám nic jiného. Ale já to myslím vážně, posloucám ji pořád dokola, už ji umím snad nazpaměť a mám pocit, že jsem se zbláznila.

Tak jo, začnu tou nejdůležitější věcí, asi.
Proč vlastně píšu článek, když jsem se původně chtěla na blog zase úplně vykašlat, než bude potřeba přidat něco v červnu díky mému pravidlu "každý měsíc aspoň jeden článek"?
Důvod je jednoduchý. Dnes je totiž 31. a já už mám jen něco přes dvě hodiny, než skončí květen.
Byl to totiž takový začínající měsíc. Nevím.

Pamatujete, jak jsem vám psala o tom člověku, jak jsme spolu mělí jít do tý čajovny?
Nakonec jsme tam nešli. Ale i přesto jsem byla hrozně ráda, že se to skoro stalo a že jednoho dne třeba budu mít odvahu s tím člověkem mluvit.
No a co se ale nestalo o pár dní později?
Úplně se to bojím napsat. :D
Tento týden jsme byli venku třikrát.
Nikdy to nebylo nějak naplánovaný nebo tak, prostě jsme se po budově nějak... potkali a šli.
A já jsem s ním dokázala mluvit. Vážně. Umím mluvit! :D

Nějak tomu nemůžu uvěřit, protože se mi o tom tolikrát zdávalo a teď se to vážně... děje.
Život je zvláštní.

Taky mě teď ignoruje pár lidí, na kterých mi docela záleží, ikdyž to nedokážu dávat najevo.
Celkově teď, co se týče emocí, je všechno nějak... jiný.
Na moment se cítím šťastně a za chvilku bych nejradši zavraždila celou planetu. Třeba to přejde...


Taky jsem začala koukat na další dva seriály a zamilovala se do nového záporáčka. Je to takový chudáček :(

No nic, asi budu končit. Ještě půjdu něco číst a pak se budu muset podívat na nějaký předmět, ještě nevím jaký.
Dneska jsem celý den kromě poslouchání písničky výše psala čtenářský deník. Jenom mě to může zabrat celý den :)

Zjistila jsem, že je úplně úžasný zůstat polovinu noci vzhůru. T teď odjel na víkend pryč, takže mě nemůže kontrolovat. A já celou noc dělám věci, který ve dne nestíhám.
Dívám se na seriály, čtu, píšu, popřípadě se učím... A spánek mi zatím nechybí.
Proč vlastně spánek zabírá tolik hodin? Vždyť bez něj by člověk stíhal všechno.

Tak se tedy loučím. S dvanáctým Doctorem.

https://31.media.tumblr.com/d73f891002bd6dfdfe565cafef7eb9c8/tumblr_n61ro8TVeb1r5dfino1_500.gif
(ikdyž ten teaser trvá asi 15 sekund, je úplně úžasný. Dívám se na něj pořád. Už v srpnu, nemůžu se dočkat :33)

Rena T.

Kam dál